Jak jsme se právě dozvěděli, zemřela minulou neděli ve svém domově v Albuquerque ve státě New Mexico (USA) jedna z největších hvězd Indy 500 – Bobby Unser. Trojnásobný vítěz jednoho z „největších závodů světa“, za jeho aktivních časů tohle ještě nebylo přeháňkou, se dožil požehnaného věku 87 let a ještě roku 2019 tento velkolepý podnik ve „staré cihelně“ osobně navštívil.
Bobby se narodil do autosportem (jak v USA říkají) poblázněné rodiny. Strýc Louis vyhrál devětkrát na věhlasném kopci Pikes Peak, v čemž ho Bobby desetkrát(!) následoval. Bratr Al sr. a synovec Al junior dokázali také triumfovat v Indianapolisu na místě, kde se jejich bratr Jerry roku 1959 zabil.
Unser a jeho bratři (s Alem si ovšem nikdy zvláště nerozuměli) šli typicky americkou sportovní cestou a protloukli se třídami Stockcars, Sprintcars a Midgets mocného klubu USAC. Od poloviny 60. let zde Bobby patřil mezi špičku a od roku 1962 se začal objevovat i v IndyCarech. Roku 1963 na Granatelliho roadsteru Kurtis-Novi poprvé také v Indianapolisu.
Nedočkavý „rookie“ Unser svůj žlutý vůz ale již ve druhém kole napasoval v první zatáčce do zdi.
Helma Bobbyho Unsera (foto: Roman Klemm)
Své první vítězství v této třídě slavil roku 1967 v kanadském Mosportu a jeho obličej je na klasickém poháru Borg Warner Trophy z Indianapolisu zvěčněn třikrát. O rok později zvítězil ze 3. startovního místa na Eagle-Offenhauseru před Danem Gurneyem a Melem Kenyonem. Roku 1975 vyrazil znovu jako třetí, aby jeho v klasické modři sponzora Jorgensen Steel lakovaný Eagle-Offy vyhrál před Rutherfordem a Foytem, no a nakonec mu patřilo ono krajně sporné vítězství z roku 1981. Bobbyho Norton Penske Cosworth tehdy nestydatě za neutralizace předjížděl po výjezdu z boxů na vnitřní stopě. Pořádající USAC ho druhý den ráno diskvalifikoval a vítězem prohlásil Maria Andrettiho. Roger Penske se s tím ale nesmířil a výbor rozhodčích USAC po více než 4 měsících tehdy již 47letého Bobbyho přeci jen znovu ustanovil vítězem. Místo penalizace jedním kolem si to „odpykal“ pokutou 40 000 dolarů.
Formule, kterou pilotovala legenda – Bobby Unser (foto: Roman Klemm)
Unser byl přesto „zhnusen poměry ve sportu“ a brzy poté svou aktivní kariéru ukončil. Na amerických tratích se od té doby ovšem často objevoval jako televizní komentátor.
Formuli 1 si během své předlouhé kariéry vyzkoušel jen krátce. Společně s Mariem Andrettim letěl roku 1968 po závodě v USA do Monzy, aby tam startoval na továrním BRM P126. Do Gran Premio ho ale nakonec nepřipustili, protože mezi oběma starty bylo méně než předepsaných 24 hodin. A tak na novějším British Racing Motors P138 vyrazil do mistrovství světa o měsíc později a to doma ve Watkins Glenu. Celá uspěchaná akce ale neslibovala sportovní úspěch a Bobby po 35 kolech vzdal s rozbitým 12válcem.
V Evropě tuto ikonu sportu bylo vidět jen velmi zřídka, o to více mne hřeje, že jsem se s Bobby Unserem mohl setkat před dvěma lety v Indianapolisu. Byl nejvyšší čas, potřást mu pravicí.
Text a foto: Roman Klemm
