Na jméno Johnny Dumfries jsme my pozorní evropští fandové, narazili nejpozději roku 1984, když se nám pravidelně dostávalo zpráv o tom, jak tento Skot poráží konkurenci britského šampionátu formule 3. Kdo vyhrával právě tam, musel přeci být mimořádně nadaný – vždyť právě odtud přímo do formule 1 zrovna postoupili Ayrton Senna a Martin Brundle…
A Johnny nadaný byl. Jeho stříbrný Ralt-VW, který pro něj nasazoval Dave Price, vyhrál toho roku 14 závodů a s převahou se stal britským mistrem před Allenem Bergem, Russellem Spencem, Mario Hyttenem a Rossem Cheeverem. Když už jsme u jmen, výraz „Johnny Dumfries“ nebylo těžké si zapamatovat, možná právě proto, že jsem se při jeho přečtení musel trochu usmát. V překladu z angličtiny do němčiny (mé druhé mateřštiny) a z něj do češtiny (mé první mateřštiny) by se totiž dalo s trochou humoru a fantazie přeložit jako „Hloupý Honza“. To ale Johnny jistě nebyl a teprve mnohem později se na něj „provalilo“, že se beztak jednalo jen o krycí pseudonym. „Honza“ totiž pocházel z kruhů, ve kterých smradlavé motory zrovna „nemuseli“.
Autor v kokpitu Dumfriesova Lotusu Renault – Hockenheim 1986
Bylo logické, že britský šampion F3 od roku 1985 postoupil do právě zavedené F3000. Dumfries tam startoval na voze March týmu Mika Earla jménem Onyx. Sezona ovšem nesplnila to, co její senzační ouvertura slibovala (v Silverstone se kvalifikoval za Fertéem, Thackwellem a Pirrem jako čtvrtý). Za celou sezonu si dojel jen pro jediný bodík za 6. místo ve Vallelunze a zlepšení nepřinesl ani přestup do továrního týmu Lola.
Johnnymu se přesto dostalo příležitosti nastoupit v sezoně 1986 za absolutně špičkový tým formule 1. U Lotusu se po dlouhých zákulisních bojích podařilo Sennovi odmítnout „příliš silnou dvojku“ Dereka Warwicka a vedení týmu tedy hmátlo po dalším Britovi, který se náramně hodil do portfolia sponzora John Player Special – po Dumfriesovi.
Tehdy 28letý nováček v týmu nahradil Elia de Angelise, jezdce podobného vzdělání a chování, což na hladového a bezohledného rváče Sennu samozřejmě zdaleka nestačilo. Zatímco Brazilec postupně dláždil svou závodní kariéru úspěchy, živořil Johnny ve svém nádherném černo-zlatém monopostu JPS Lotus Renault 98T jen ve středu závodního pole. Body získal až v závěrečné třetině sezony. Z výborného 8. místa na startu si dojel pro dva body coby pátý v Maďarsku, kde F1 za neuvěřitelného vedra debutovala. Pro třetí a poslední bodík kariéry si dojel v podobném vedru na závěr sezony v Adelaide. Zároveň se jednalo o jeho 15. a poslední Grand Prix.
Jediné osobní setkání – Zeltweg roku 1986
Ročník 1986 byl rokem mého jediného osobního setkání s tímto jezdcem. Jako 19letý nadšenec jsem odpoledne po kvalifikaci v Zeltwegu tradičně použil úspěšného triku, kdy jsem vyčkal, až se na trati již nebude nic dít, prolezl výřezem v plotě pro TV-kameru a přes trať dospěl úspěšně a nerušeně do boxů. Mohu při tom vyvrátit báchorky o Sennovi, který v boxech setrvával nejdéle ze všech, aby s inženýry řešil nastavení vozu. Toho letního večera byl jediným jezdcem, který se ještě točil kolem svého vozu právě Dumfries. Z uctivé vzdálenosti jsem ho na čas pozoroval, jednou cvaknul závěrkou foťáku a popřál hodně štěstí v zítřejším závodě. Nic to nepomohlo, již po 9 kolech ho zastavil defekt zapalování.
Dumfries byl příliš hrdý na to, aby ještě další rok financoval některou ze stájí F1 a přesedlal coby tovární jezdec do světa vytrvalostních závodů, kde slavil roku 1988 největší úspěch své závodnické kariéry. S Janem Lammersem a Andym Wallacem vyhrál na TWR Jaguaru stáje Toma Walkinshawa legendární maraton 24H Le Mans. Po dalších dvou letech v továrním týmu Toyoty a několika závodech za francouzskou značku Courage ukončil svou sportovní kariéru. Roku 1989 jsem měl tu čest, vidět Dumfriese naposledy v akci, když se ve Spa dělil o Toytotu 89CV s Geoffem Leesem.
Dumfries na Toyotě, o kterou se dělil s Leesem ve Spa roku 1989.
Johnny se z motorsportu zcela stáhl, to už se ovšem vědělo, kdo Johnny Dumfries skutečně byl. John Colum Crichton-Stuart, sedmý Markýz of Bute, tedy potomek jednoho z nejstarších skotský šlechtických rodů se stálým křeslem ve sněmovně House of Lords! Johnnyho otec právě zemřel a mladík musel převzít i všechny povinnosti, které s jeho postavením a titulem souvisely. Na závodění již nebylo ani pomyšlení.
Johnny Dumfries, pátý muž ve VC Maďarska roku 1986, zemřel zcela překvapivě po krátké nemoci v pondělí 22. března 2021. Nedožil se tak ani svých 63. narozenin.
Text a foto: Roman Klemm
