Grand Prix de Monaco Historique se letos konala již po třinácté a na nevinně od doby svého debutu jednoznačně ztratila. Sice tu dnes pořád jezdí „historické vozy“, ovšem v de facto novém stavu a s profesionály za volantem.
Navazujeme na náš první díl, kde jsou popisovány závodní série A1 o „Cenu Louise Chirona“, A2 o „Cenu Juana Manuela Fangia“ a B o „Cenu Juana Manuela Fangia“.
Ve druhé části jsou popsány závodní série C o „Cenu Vittoria Marzotta“, D o „Cenu Jackieho Stewarta“ a E o „Cenu Nikiho Laudy“.
Série F pro vozy F1 z let 1977 až 1981 o „Cenu Gillese Villneuvea“
V kvalifikaci překvapil především Brit Max Smith-Hilliard, který postavil svůj Fittipaldi F5A na pole position před favority jako Michaela Lyonse (Hesketh 308E, 1977, ex-Rupert Keegan), Davida Shawa (Williams FW06, 1978, Ex-Alan Jones) a Michaela Cantillona (Tyrrell 010, 1980).
Smithe-Hilliarda ale štěstěna opustila již v nedělním zahřívacím kole, po kterém odstavil svůj „Copersucar“ s defektem v boxech. Takovou příležitost si několikanásobný vítěz tohoto podniku Michael Lyons nenechal ujít a s přehledem vyhrál. Stejně tak jasně si Cantillon dojel pro druhé místo. O to urputněji zápolili Philip Hall (Theodore TR1), Lee Mowle (Lotus 78) a Jamie Constable (Shadow DN8) o třetí pozici na pódiu. Překvapivě rychlý Ralt Theodore (Rosberg, Cheever a Daly se s touto ošklivkou roku 1978 lopotili většinou marně) se z této skupiny ovšem rozloučil v 11. kole, když co si nalomil o svodidla v Nogues závěs. O 4 kola později stál s defektem i Jonesův bývalý Shadow.
Lyons vyhrál své jediné zlato víkendu s náskokem 4 sekund.
Výsledek Série E:
- Michael Lyons, Hesketh 308E, 1977
- Michael Cantillon, Tyrrell 010, 1980
- Lee Mowle, Lotus 78, 1977
- Frederic Lajoux, Arrows A1B, 1978
- Steven Brooks, Lotus 81, 1980
- Frits van Eerd, Fittipaldi F7, 1980
Série G pro vozy F1 z let 1981 až 1985 o „Cenu Ayrtona Senny“
V nově zavedené třídě G o „Cenu Ayrtona Senny“ byl přihlášen jen jediný vůz z Brazilcovy doby ve F1, Tyrrell 012 s rychlým specialistou Martinem Strettonem v kokpitu. Ani ten se ale na start nedostal, když po srážce s nepozorným Američanem Kenem Tyrrellem na Tyrrellu 011 (jaká to shoda jmen!) a následujícím letem do svodidel Rascasse, zbyla již po pátečním tréninku z vozu jednoho z favoritů jen hromádka šrotu.
Na špičce tedy mohly kralovat Lotusy. Marco Werdner postavil svůj Mk 87B na pole position před Lyonsův Mk 92 a Padmoreho 88B. Všechny vozy byly připraveny německým specialistou Chromecars. Homogenitu vozů v lakování JPS narušoval jen oranžový Arrows Davida Shawa na 3. místě.
Werner věděl, že se vůči Lyonsovi musí prosadit perfektním startem, což se mu podařilo. Lyons s Padmorem na Němce brzy ztratili asi 2 sekundy a Marco, který zde v mladých časech jednou vyhrál GP Formule 3, si mohl u vyhlašování se slzami v očích vyzvednout cenu – figurku Senny. Závod narušila 5 kol před cílem vážná nehoda Shawa. Na rovince před „tabákovou zatáčkou“ se na jeho voze něco zlomilo a Brit vážně poničil svůj Arrows letem do svodidel. Na krásném čtvrtém místě tak dojel bývalý jezdec GT Masters a DTM Frank Stippler na Alfě Romeo 182.
Výsledek Série G
- Marco Werner, Lotus 87B, 1982
- Michael Lyons, Lotus 92, 1983
- Nick Padmore, Lotus 88B, 1981
- Frank Stippler, Alfa Romeo 182, 1982
- Katsu Kubota, Lotus 91, 1982
- Ken Tyrrell, Tyrrell 011, 1982
Text a foto: Roman Klemm
